Devětsil lékařský kořen 50g Petasites hybridus radix cons.

• Devětsil lékařský kořen (Český text na obalech)

Složení: Petasites hybridus radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: https://herbar.milota.com/rostlina/devetsil-koren-50g . Droga obsahuje silici, hořčiny, sliz, třísloviny, pektin, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry a stopy minerálních solí. Květy obsahují navíc ještě kyselinu tanovou a dextrin. Německý název Pestwurze neboli morový kořen či kořen proti moru. Recept z morového kořene: Užívá se 1,5 gramu prášku kořene devětsilu na 1 dcl červeného vína 2krát denně před jídlem, po dobu 30 dní.
Užívání: 1,5 čajovou lžičku přelít 2,5 dcl studené vody, přes noc macerujeme 12 hodin, ráno nahřejeme a scedíme popíjet 1x denně.
Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.com
Země původu: Česká republika

• Deväťsil lekársky koreň (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Petasites hybridus radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Droga obsahuje silicu, horčiny, sliz, triesloviny, pektín, inulín, fenol, cholín, zlúčeniny síry a stopy minerálnych solí. Kvety obsahujú naviac ešte kyselinu Tanovi a dextrín. Nemecký názov Pestwurze čiže morový koreň či koreň proti moru. Recept z morového koreňa: Užíva sa 1,5 gramu prášku koreňa deväťsilu na 1 dcl červeného vína 2krát denne pred jedlom, po dobu 30 dní.
Užívanie: 1,5 čajovú lyžičku preliať 2,5 dcl studenej vody, cez noc macerujeme 12 hodín, ráno nahrejeme a scedíme popíjať 1x denne.

Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:
Více informací o léčivých účincích byliny ZDE: 

Devětsil lékařský: Synonyma:
Latinsky: Petasites officinalis
Česky: devětsil zvrhlý

Devětsil lékařský: Droga:
Latinsky: Folium petasitidis, Radix petasidis hybridi, Folium petasidis hybridi, Rhizoma petasitidis, Radix petasitidis
Česky: List devětsilu

Devětsil lékařský: Názvy:
Lidové : devesel, koňské kopyto větší, lopušica, podkovka, podbel
Slovensky : deväťsil hybridný, deväťsil lekársky
Německy : e Rote Pestwurz, Grosser Huflatig, Pestwurzel
Rusky : podbel gibridnyj
Anglicky : Butterbur

Chemické složení: Obsahové látky oddenku tvoří asi 0,1% silice s hlavním obsahem terpenů, hořčina petasitin, pryskyřice (petasit), asi 2% pektinových látek, minerální látky (hlavně soli draslíku - chlorid draselný a šťavelan vápenatý), inulin, glykosidické hořčiny, sacharidy (glukóza, sacharóza, invertní cukr, inulin, pseudoinulin), tuky, lipoidy, beta-sitosterol, cholin, sirné sloučeniny, organické kyseliny, triterpenoidní glykosidy, eremofilany, petasidoly, choilin, sliz, tříslovina a minerální soli. Později byl z rostliny izolován petazin (petasin), který má podobné účinky jako papaverin, ba protikřečové (spasmolytické) účinky má silnější. List obsahuje mimo to i izopetazin, S-petazin, izo-S-petazin, monoterpenové i seskviterpenové uhlovodíky a petasitolidy. Úbory obsahují hlavně karotenoidy a flavonoidy. Druh se vyskytuje ve dvou chemických chemovarech. Obsahové látky nejsou zcela prozkoumané. Při zkoumání spasmolytického účinku léčivých přípravků z rostlin rodu Petasites se přišlo k závěru, že nositeli účinku jsou hlavně součásti přítomných silic. Jde o seskviterpeny furoeremofilanového typu. Tyto látky jsou dobrým mezidruhovým diagnostickým znakem, protože určité eremofilanové deriváty jsou charakteristické pro ten který druh. Tak v Petasites hybridus nacházíme furanopetasin, 9-hydroxyfuroeremofilan, 9-ketofuroeremofilan, 9-ketofuroeremofilan, petasin aj., v druhu Petasites albus se vyskytuje albopetasin, petasalbin, albopetasol aj. Petasites kablikianus obsahuje kablicin, angelyjaponicin, kablikopetasin aj.

Vnitřní užití:
Většinou se devětsil kombinuje s jinými drogami.
Podáváme buď macerát nebo nálev, případně práškovaný suchý kořen. Vše užíváme před jídlem nebo mezi jídlem.
Dřívější oblibu devětsilových drog zřejmě narušil jejich nepříjemný zápach, který může způsobit i nevolnost. Proto je samostatně užíváme jen zřídka a dáváme přednost jejich přimíchávání do směsí. Jejich hmotnostní podíl by ale neměl překračovat 15%.
Potíž je v tom, že list devětsilu se v podstatě nesbírá vůbec a kořen se do směsí dá zařazovat jen obtížně. Vyžaduje totiž pouze úpravu varem, kterou naopak nesnáší naprostá většina naťových nebo listových drog, zejména siličnatých. Řešení je proto velmi pracné a vyžaduje značné zkušenosti.
Čaj (macerát): 1 zarovnanou kávovou lžičku kořene vyluhujeme přes noc v 1/4 litru vody, ráno nahřejeme a scedíme.
List se dávkuje 1 lžíce (čajová lžička) drogy na šálek záparu 3x denně.
Nebo:
Lidově se užívá zápar z květů (2% - 20 minut nechat stát přikrytý - 3 šálky denně).
Z kořenů a listů se někdy připravuje 3% odvar, podávaný jako diuretikum, tonikum a proti křečím.
V některých státech se užívá čistý nekombinovaný výtažek z listů a kořene (jednotlivá dávka je 0,06 g a podléhá lékařskému předpisu), nebo se extrakt kombinuje s jinými léčivy.
V Německu se užívá prášek z kořene zavařený ve víně s medem nebo s rýží a pšeničnými nebo ovesnými vločkami.
Je připravována specialita Radix petasitidis pulvis vařený s rýžovým, ječmenným nebo ovesným škrobem ve víně s medem.
Metanolickou extrakcí se připravuje údajně spasmolyticky účinná specialita, připravovala se i Aqua destillata Petasitidis, Essentia petasitidis apod.

Zevní užití:
Vodné výtažky se používají i na umývání hnisavých ran a na obklady (při zánětu žil a revmatismu).
Obklady: Čerstvé umyté listy rozmělníme a přiložíme na nemocné místo. Přes den vícekrát opakujeme.
Osvědčil se i bylinný balzám.

Lze nahradit: Drogy se lidově cení podobně jako podběl.

Lze zaměnit s: Listy devětsilu je možno zaměnit s listy podbělu, které jsou menší, na rubu plstnaté a mají 7-9 výrazných žil. Příbuzný devětsil bílý (Petasites albus Gaertn.) má žlutobílé květy v polokulovitých úborech. Devětsil má ze všech bylin největší listy - nezaměnit s lopuchy, ani při vykopávání kořenů.

Popis: Trvalá bylina s hlízovitým oddenkem. Na jaře vytváří šupinatou purpurovou nať vysokou 50-100 cm, zakončenou prodlouženým střapcem úborů s bleděčervenými, zřídka bílými květy. Kvete v březnu-dubnu. Listy v bohaté přízemní růžici vyrůstají později, jsou stopkaté, velké, s okrouhlou, na basi hluboce srdčitou čepelí, zpočátku na rubu šedě plstnaté. Ochlupení se později ztrácí. Plody jsou chocholaté nažky.

Místo výskytu: Druh roste na vlhkých stinných místech a v pobřežních porostech od nížin po horský stupeň. Má v oblibě vlhké, kamenité a vápnité půdy.

Doba sběru + sbíraná část: Oddenek se vykopává před kvetením (rostlina zpravidla kvete v únoru-březnu, ale místy až v dubnu -květnu). List bez stopky se sbírá v květnu a květ v počátečním stádiu kvetení (únor-květen).

Zpracování + uchovávání: Jednotlivé části se suší vzhledem k obsahu silice tak jako všechny siličnaté drogy. Oddenky se rychle omyjí (ostatní části ne), materiál se dává v tenkých vrstvách do stínu - při vydatném větrání dobře schne. Pokud se suší umělým teplem, nesmí teplota přesáhnout 35-40°C. Poměr seschnutí je u oddenku 3:1, u listu 5-6:1, u květu 5:1.

Vlastnosti drogy: Droga má nepříjemný, velmi charakteristický pach, chuť má nahořkle aromatickou.