Bedrník obecný kořen 50g Pimpinella saxifraga radix cons.

Celý popis
Kód produktu: 96011
Skladem (10+ ks)
Cena s DPH: 51,90
Cena bez DPH: 45,13
- +
ks
  • Popis
  • Dotaz prodejci
  • Odeslat známému
Celý popis
  • Bedrník obecný kořen (Český text na obalech)

Složení: Pimpinella saxifraga radix. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/rostlina/bedrnik-koren-50g . Důležitou obsahovou látkou je především silice, obsahující deriváty eugenolu a aromatické kumariny, přítomny jsou také třísloviny, hořčiny, soli draslíku a vápníku, pektin, sliz, saponin a tanin. Mistrův balzám: Jeho složení je 30g kořene bedrníku, 25g kořene všedobru horního (tzv. Mistrův kořen) a 15g natě ožanky kalamandry. Užívání se doporučuje provádět dvěma třítýdenními kúrami v roce. Užívání: 1,5 čajovou lžičku přelít 3 dcl studené vody, přivést do varu, vařit 5 min. vyluhovat 20 min. popíjet 3x denně.

  • Bedrovník lomikameňový koreň (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Pimpinella saxifraga radix. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Dôležitou obsahovou látkou je predovšetkým silica, obsahujúca deriváty eugenolu a aromatické kumaríny, prítomné sú tiež triesloviny, horčiny, soli draslíka a vápnika, pektín, sliz, saponín a tanín. Majstrov balzam: Jeho zloženie je 30g koreňa bedrovníka, 25g koreňa všelieku horného (tzv. Majstrov koreň) a 15g vňate Hrdobarka obyčajná. Užívanie sa odporúča vykonávať dvoma trojtýždňovom kúrami v roku. Užívanie: 1,5 čajovú lyžičku preliať 3 dcl studenej vody, priviesť do varu, variť 5 min. vylúhovať 20 min. popíjať 3x denne.

Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:
Více informací o léčivých účincích byliny
ZDE:
 

Synonyma: Latinsky: Pimpinella nigra Mill., Pimpinella bircina,
Česky: bedrník menší

Droga: Latinsky: Radix pimpinellae, Radix pimpinellae albae, Radix saxifragae, Radix pimpinellae minoris, Radix tragoselini, Herba saxifragae, Herba pimpinellae
Česky: nať bedrníku

Názvy:
Lidové:
bedrník, bedrník lomikámen, bedrník menší, sladká zelina, třebník, bedernica, bederníček, bedrinec, chuť, lomikameň, trebník, bederník, bedrovník, bedrmor, bedřinec, bebrník, třebník, jestřábí krev, boží vousy, ochvat, ochvatná zelina, lomikámen (synonyma platí pro bedrník obecný i bedrník větší)
Slovensky : bedrovník lomikameňový
Německy : e kleine Bibernelle
Rusky : bedrenec kamnelomka
Anglicky : Burnet saxifrage
Polsky : biedrzeniec mniejszy

Chemické složení: Terapeuticky nejúčinnější obsahovou látkou je silice (do 0, 4%), z bedrníku obecného světlemodré a z bedrníku většího žluté barvy. Obsahuje asi 0,5% furokumarinů (hořký pimpinelin, bergapten, menší množství izopimpinelinu, izobergaptenu, umbeliferonu, peucedaninu, spondinu aj). Z ostatních obsahových látek jsou to saponiny, třísloviny, bílkoviny, pryskyřice, sacharidy a pektiny. Z minerálních látek je terapeuticky pozoruhodný obsah draslíku a vápníku. Nať má podobné složení, ale nižší obsah silice a ostatích účinných látek. Kořen obsahuje látky patřící do skupiny furokumarinů, které na pokožce vytvářejí typické fotodermatózy (podobné látky obsahuje i např. pastinák, celer, andělika, kmín, bolševník aj.), které dostaly společný název psoraleny. Větší obsah silice než v kořenech byl nalezen v plodech - v bedrníku větším až 2,1% s fyzikálními hodnotami silice o hustotě 0,9159 (při teplotě 15°C) a lom paprsků 1,4930. Bedrník obecný a bedrník větší se liší hlavně obsahem účinných látek. Bedrník obecný neobsahuje azulogenní látky, bedrník černý je obsahuje.

Vnitřní užití:
Bedrník je možno užívat samostatně, častěji však tvoří složku čajovin. Hlavní účinné látky - kumariny - jsou dobře rozpustné v alkoholu, ale hůře ve vodě, s čímž je třeba počítat při přípravě léčiv. Zápary a odvary jsou zpravidla méně účinné než tinktůra. V moderním lékařství se bedrník již prakticky nepoužívá, i když se kdysi hojně předpisoval.
Při vnitřním užití se doporučuje přelít 1 čajovou lžičku drogy sklenicí chladné vody, nechat macerovat asi 8 hodin, potom scedit a přelít původní drogu sklenicí vroucí vody, po 10 minutách scedit a oba výluhy spojit a osladit medem. Po doušcích popíjet během dne.
Na přípravu záparu z natě se běžně používá jednotlivá dávka 1,5 g, nebo 1 kávová lžička na šálek vody: pije se 3x denně.
Nebo:
Z listů se připravuje zápar: 1-2 lžičky na 3 dl vody (pít 1 dl 2-3x denně).
Na zápar z kořene se používá jednotlivá dávka 1 g (0,5-3 g nebo 1 kávová lžička až půl lžíce na šálek vody: užívá se 2-3x denně (i jako kloktadlo). Ordinují se však i vyšší dávky - 3-10 g pro dosi.
Nebo:
Příprava nálevu: Radix pimpinellae - kořen bedrníku (25,0). Nálev připravíme tak, že přivedeme do varu 1/4 l vody, vhodíme 25 g rozdrceného kořene, odstavíme a po zchladnutí scedíme. Bere se za 2 hodiny lžíce.
Nebo:
Daleko nižší dávky se uvádějí v rozpisu Infusum radicis pimpinellae (1/2 kávové lžičky práškované drogy na 1 sklenici vody, po 2 minutách mírného varu se odstaví, po 15 minutách se scedí), který se užívá po 1/4-1/3 sklenice 2-3x denně po lžičkách. Podobná koncentrace se ordinuje i na kloktání.
Nebo:
Nálev: jednu čajovou lžičku drogy přelít sklenicí vroucí vody, nechat 8 hodin macerovat, pak zcedit a původní drogu znovu přelít sklenicí vroucí vody. Po 10 minutách přecedit, oba výluhy spojit, osladit medem a po doušcích pít během dne z termosky.
Oblíbené je i podávání práškované drogy, 2-3x denně na špičku kulatého nože (až 1 g), zapít vodou.
Nejúčinnější lékovou formou se však zdá být tinktůra, v jednotlivé dávce 20-25 kapek 4x denně. Při žaludečních obtížích se užívá každé 2 hodiny 1 lžička.
Nebo:
Kořen se nakládá do lihu (30 g roztlučeného kořene do 1 l lihu, nechat týden vyluhovat).
Nebo:
Jiný předpis na přípravu tinktůry: Radix pimpinellae - kořen bedrníku (25,0) 1/4 l lihu zředíme 1/4 l vody a v této tekutině necháme týden máčet 25 g bedrníkového kořene, rozdrceného na drobné kousky. Potom přecedíme a bereme 3x denně 15 kapek na kousek cukru.
Užívá se i ve formě kapek (100 g jemně rozkrájeného kořene zalijte 1 000 ml bílého přírodního vína, 3 týdny nechte ustát), užívají se 2x denně 2 polévkové lžíce před jídlem, po dobu 2-3 týdnů. Při vnitřním užívání je nutno přesně dodržovat dávkování.

Zevní užití:
Odvar i zápar se užívají i externě. Při externím použití se přidává oddenek nátržníku.
K zevnímu použití jsou dávky kořene dvojnásobné, příp. se používá bedrníková tinktura koupená v lékárně. Kombinuje se např. s tinkturou nátržníku, 30 kapek do sklenice vody na kloktání.

Lze nahradit: Za rovnocenný se považuje bedrník větší - Pimpinella magna L. Kořen bedrníku obecného není třeba sbírat odděleně od bedrníku většího. Spolu s ním tvoří jednu drogu - Radix pimpinellae, bedrníkový kořen. Obsahové látky obou druhů jsou tak podobné, že v terapii se mezi nimi nemusí dělat rozdíl. Upotřebení a dávkování je uvedeno u bedrníku většího, rostliny jsou charakterizovány každá zvlášť. Bedrníky jsou druhem neobyčejně proměnlivým. Mimo uvedených dvou druhů bedrníku se mohou sbírat i jiné poddruhy a variety.

Lze zaměnit s: Všech bedrníků je asi 100 druhů. Bedrníku obecnému se velmi podobá bedrník větší (liší se hlavně výrazně rýhovanou ostrohrannou lodyhou, výškou až 100 cm a podstatně delšími a mohutnějšími listy). Oba druhy rostou hojně na lukách, mezích a pokrajích lesů, kde je rozšířen hlavně bedrník obecný, který má v oblibě výsluní a sucho, kdežto bedrník větší spíše stín a vlhko. V přírodě se dále vyskytuje jiná subspecie bedrníku obecného, částečně odlišitelná podle barvy kořene a vnějších znaků lodyhy. Zatím co kořeny v čerstvém stavu na řezu nemodrají (bedrník obecný s lodyhami lysými nebo pýřitými), vytváří se naopak pomíjivá černá skvrna na kořeni bedrníku "černého" - Pimpinella saxifraga L. subsp. nigra (Mill.) Gaud., synonymum Pimpinella nigra Willd. Listy a lodyhy jsou šedopýřité. Podle literatury je Pimpinella nigra bohatší na silici (0,38%) proti bedrníku obecnému (0,025%). Silice je odporné svíravé chuti. Na našem území se vyskytují celkem tři druhy bedrníku, které jsou uváděny jako zdroj drogy a které se sbírají. Jsou to Pimpinella saxifraga (L.) Huds., Pimpinella nigra Mill. - bedrník černý a Pimpinella major (L.) Huds. - bedrník větší. Prvé dva druhy byly dlouho považovány za jeden druh a uváděny ve dvou plemenech (Pimpinella saxifraga ssp. saxifraga pravý a Pimpinella saxifraga ssp. nigra černý). Rozlišení obou druhů je pro sběrače velmi obtížné, přičemž ale pro usnadnění práce je sběr povolen ze všech druhů u nás rostoucích. Příbuzný smldník jelení (Peucedanum cervaria (L.) Lap.) má vyvinutější okolíky a listy jsou dvojitě peřovité. Při sběru kořenové drogy dochází k častým záměnám mezi miříkovitými rostlinami. Sběr je možno provádět pouze na předem vyznačených místech. Kořen se často zaměňuje s kořenem pastináku setého (Pastinaca sativa L.), který je zpravidla rovný a má petrželový pach a chuť nebo s boľševníkom borščovým (Heracleum sphondylium L.), který celý nepříjemně páchne a kořeny mají ostře hořkou chuť a rostlina je jedovatá. Zevnějškem a zvláště listy se bedrníku podobají mnohé jiné rostliny, zvláště krvavec toten. Ode všech podobných rostlin se rozeznává svojí kořennou chutí a zápachem.

Popis: Nenápadná trvalá variabilní bylina vysoká 20-60 cm. V zemi má tlustý, vřetenovitý kořen světle hnědé barvy, který silně aromaticky páchne a má ostrou peprnou chuť. Stonek je jemně rýhovaný, plný, kolínkovitý, pápěřitý, listy nepárovitě peřovitě složené, dolní sedící, vejcovité, na okraji hrubě pilovité, horní až čárkovité, stříhané, s pochvami. Bílé drobné květy v 8-16-paprskových okolících okolíků. Kvete od července do září. Plody jsou vejcovité stlačené visící dvojnažky. Bedrníky, kterých je asi 150 druhů, jsou rostliny vytrvalé, u některých se projevuje různolistost. Květy jsou ve složených okolících, postrádají obaly a obalíčky, kalich je nezřetelný. Plody jsou dvounažky, srdčitě vejčité. Korunní plátky jsou bílé nebo růžové. Lodyha bedrníku obecného a bedrníku černého je více méně šedopýřitá nebo pýřitá, jemně rýhovaná, plná, oblá, čímž se liší od duté, ostře hranaté lodyhy bedrníku většího. Listy bedrníku většího horní i dolní jsou stejnotvaré, lichozpeřené, se špičatými lístky více méně zubatými, lodyžní lístky dolní s lístky přenoklannými, horní s čepelí velmi zmenšenou.

Místo výskytu: Rostlina má v oblibě mírně kyselé těžké půdy, sušší, prohřáté, často i kamenité. Dobře snáší sucho, proto se vyskytuje i na píscích, stepních a polostepních stanovištích a na výsluných místech, i když dává přednost mezím, pasekám, suchým loukám a lesům do výšky asi 800 m nad mořem. Nacházíme ho na okrajích polních cest, na kamenitých svazích a na stráních, do kterých se opírá slunce. Bedrník větší naproti tomu roste na vlhkých loukách, v travnatých údolích a ve stinných, vlhkých lesích. Sluneční svit nemá příliš v oblibě.

Pěstování:
Obecně:
Bedrník se pěstuje z přímého jarního výsevu a kořeny se sklízí na podzim téhož roku. Oba druhy mají lysý hranatý oddenek, který nepžíjemně páchne. Bedrník větší je vyšší (až 100 cm) a má mohutnější listy než bedrník obecný, který má listy menší a dosahuje výšky jen 60 cm.

Poloha, podnebí, půda: Půdu k pěstování je třeba zvolit podle toho, který bedrník chceme pěstovat. Buď tedy bude půda písčitá, suchá, s nadbytkem slunečního světla pro pěstování bedrníku obecného nebo naopak vlhká těžší půda s vydatným humusem a spíše zastíněná pro pěstování bedrníku většího. Pro pěstování bedrníku lze využít i méně úrodného pozemku, spíše na teplém stanovišti s dostatkem zásoby vápna v půdě.

Výsev semen: Semeno (dobře vyzrálé plody obou bedrníků) vyséváme mělce do půdy v řádcích vzdálených 30 cm hned brzy z jara. Protože bedrník pěstujeme hlavně pro kořen, po vzejití rostlin a vytvoření asi tří pravých listů rostliny v řádku vyjednotíme na vzdálenost asi 10-20 cm od sebe. Ke zvýšení klíčivosti bedrníku obecného se doporučuje semena stratifikovat na méně než 1 měsíc. Tím lze dosáhnout více než 94% klíčivost, která je nutná pro jarní výsev. Pokud se seje bedrník na podzim, semeno se stratifikuje během zimy a vyklíčí až na jaře příštího roku.

Pěstování: Po vzejití se rostlinky protrhávají a pečlivě plejí. Dříve než rozkvetou, mohou se odštipovat mladé lístky na salát nebo jako zelenina. Během vegetace ošetřujeme kulturu okopáváním. Odplevelovat lze herbicidy, jako třeba kmín, mrkev, koriandr pod.

Hnojení: K posílení porostu živinami a získání vyššího výnosu kořene se nevylučuje možnost přihnojit brzy na jaře druhý rok menší dávkou kombinovaných hnojiv.

Výnosy: Uvádí se, že je možno sklidit suché drogy na 1 ar.

Domácí pěstování: Rostlina vytrvalá, daří se dobře ve skalce.

Doba sběru + sbíraná část: Ze starších rostlin (nejlépe tříletých) se na podzim (říjen-listopad) nebo zjara (březen-květen) vykopávají podzemní části. Předmětem sběru je většinou varieta s charakteristickým pachem, tzv. kozím. Podmínkou je, aby sběrač kořeny dobře identifikoval podle zbytků listů, aby nedošlo k záměně s kořenem bolehlavu - Conium maculatum L. Zřídka žádaná nať (nebo listy) se seřezává v průběhu kvetení byliny (asi v červenci až září) a suší se běžně jako silicová. U bedrníku obecného se sbírá podzemní část, která je světlé barvy a na lomu nebo na řezu nemodrá. Oproti tomu bedrník černý má podzemní část tmavou a na řezu nebo po nalomení modrá. Při pěstování se celé kořeny bedrníku sklízí vyrýváním.

Zpracování + uchovávání: Drogu tvoří oddenek i s kořeny, které se po vykopání zbaví zbytků hlíny, dobře očistí, příp. krátce omyjí, silnější části obvykle po délce rozřežou a rychle ve stínu usuší. Umělá teplota nesmí překročit 35°C. Omytí musí být velmi rychlé, protože kořenová část silně nabobtná, silice proniká do základního pletiva a rychle vyprchá. Poměr seschnutí je asi 4-5:1. Drogu kořenového původu je nutno velmi pečlivě skladovat, lehce vlhne a napadají ji škůdci. Nejlépe je dávat ji do dobře těsnících plechovek. Usušené kořeny jsou silné asi jako brko, nerozvětvené, mnohohlavé, mléčné, zevně špinavě světležuté až šedožluté, uvnitř nažloutle bílé, místy s trochu tmavšími tečkami.

Vlastnosti drogy: Kořeny páchnou charakteristicky silně až odporně aromaticky. Předmětem sběru je většinou var. hircina, z latiny volně přeloženo s kozím pachem, přičemž tento pach zůstává droze velmi dlouho. Chuť drogy je sladce aromatická, ostrá, kousavá až téměř palčivá.

Dotaz prodejci

Potřebujete poradit, který produkt je přesně pro Vás?
Nevíte si rady s výběrem nebo máte jakékoliv další otázky? Neváhejte se na nás obrátit a my Vám rádi pomůžeme.

povinné položky

Odeslat známému

Doporučili byste tento produkt svému kolegovi či známému?
Pošlete mu krátký vzkaz prostřednictvím tohoto formuláře.

Herbář milota

Projděte si náš herbář